Žádné události |
Právě přítomno: 1003 hostů a žádný člen
Konečně nastal vytoužený okamžik, kdy naše malé "vlče" vypustíme v jeho novém teritoriu. Počáteční nadšení postupně opadne úměrně narůstající výši škod způsobené naším miláčkem, ale štěně si nás jistě brzo získá, takže jsme mu schopni leccos odpustit.
Než si přivezeme štěně domů, musíme mu připravit jeho místo, zajistit mu krmení, vybavit se vodítky, obojky, miskami na vodu a jídlo a také trpělivostí. Československé vlčáky lze chovat jak venku, tak doma. I když se rozhodneme pro první možnost - držení psa ve venkovním kotci, je dobré ho brát každý den na několik hodin domů. Štěně se naučí čistotnosti a "dobrému chování" v bytě, takže pak s ním nebudeme mít problémy např. na dovolených.
Pokud budeme mít psa venku, je nutné připravit pro něj kvalitní kotec. ČSV jsou mistři v překonávání překážek, proto kotec musí splňovat poněkud náročnější kriteria. Ideální je kotec mřížový, pletivo zubům vlčáka nemusí odolat. Mříže je potřeba zajistit proti podhrabání. Kotec buď celý zastřešíme, nebo nezastřešenou část opatříme rovněž mřížemi nebo silným pletivem.
Velikost kotce (předpokládá se že pes v něm nestráví celý život, ale jen dobu naší nepřítomnosti, nebo chvíle odpočinku) postačí kolem 5 - 6 metrů čtverečních. Kotec by měl být situován tak, aby poskytl psovi úkryt před sluncem a větrem, ale zároveň aby v něm bylo místo, kam sluneční svit dopadá i v zimě. Alespoň část podlahy kotce by měla tvořit podlážka z prken. Jako úkryt před nepohodou slouží bouda, jejíž rozměry musí být takové, aby si pes lehl pohodlně zády k delší stěně. Bouda se dá buď koupit hotová, nebo - pokud jste průměrně manuálně zruční - ji můžete postavit sami.
Pokud budeme mít psa doma (zvláště štěně by mělo být doma co nejvíce, pomůže to jeho rychlému začlenění do nové smečky), vyhradíme mu místo k odpočinku. Na tomto místě by pes neměl být zcela mimo dění, ale přitom by mělo být dostatečně klidné.
Je vhodné, aby alespoň prvních několik dní byl se štěnětem neustále někdo doma. Pomůže to jak štěněti při adaptaci na nové prostředí a navazování kontaktu s novým majitelem, ale i majiteli, který sledováním štěněte může odhalit některé nedostatky v přípravě na nový přírůstek do smečky, včas je odstranit a tak zabránit jednak případnému ohrožení štěněte, ale i minimalizovat případné škody, které by štěně ponechané o samotě mohlo napáchat.
K nezbytným úkonům, které nás se štěnětem čekají, patří očkování a odčervení. Existují různá vakcinační schemata, dnes se často používá následující:
- věk 6 týdnů: speciální vakcína pro štěňata - psinka, parvoviróza
- věk 8 - 9 týdnů: 2. očkování - psinka, parvoviróza, hepatitida, leptospiróza
- věk 12 týdnů: 3. očkování - psinka, parvoviróza, hepatitida, leptospiróza, vzteklina
Zejména u fen lze doporučit při 2. a 3. očkování přidat ještě coronavirozu (C), tedy provést nějaké klasické očkování DHPPi+C. Očkování vztekliny někteří veterináři doporučují provést samostatně až jako 4. očkování asi 3 týdny po 3. očkování - důvodem je, aby si štěně mohlo vytvářet dostatečné protilátky na nemoci jednotlivě a příliš ho to nezatěžovalo.
Pes je plně chráněn teprve cca 10 dní po posledním očkování. Mimo uvedených nemocí lze očkovat např. proti psincovému kašli a borelióze.
Co se týká odčervení, štěně by mělo být min. 2x odčerveno už u chovatele. Existují speciální odčervovací pasty, které lze použít pro štěňata už od 14 dní věku (první odčervení by se mělo provést nejpozději ve věku 3 týdnů). Odčervení zopakujeme ještě alespoň 2x v intervalu cca 2 týdnů, do půl roku věku by pak štěně mělo být preventivně odčervováno 1x měsíčně. U staršího štěněte a dospělého psa je pak možné odebrat vždy 1x za čtvrt roku (nebo kdykoli v případě pochybností) vzorek trusu a zanést ho na rozbor k veterinárnímu lékaři. Ten pak v případě pozitivního nálezu naordinuje vhodný preparát k odčervení. Doporučuje se přinést k rozboru tzv. souhrnný vzorek - tj. vzorky trusu ze tří po sobě následujících dnů (nepravidelné vylučování některých parazitů).